Průmysl 4.0: Co to vlastně je?

Automated robot carriers in modern distribution warehouse

Průmysl čtyři tečka nula. Čeká se od něj mnohé. Že spustí naprosto zásadní revoluci ve výrobních podnicích, kde stroje převezmou pod svá křídla většinu rutinní práce. Že rozhoupe celý pracovní trh. Že skokově změní efektivitu výroby. Majitelé firem si od něj slibují zásadní omezení chybovosti či zmetkovitosti. Zaměstnanci jej vyhlížejí s rostoucími obavami, protože si nejsou jisti, zda nemá revoluce políčeno i na jejich pozici. Jsou tato očekávání vůbec na místě? Co je každodenní realita ve výrobních podnicích, a co už vzdálený sen? Jak je na tom Průmysl 4.0 v polovině roku 2019?

Je na místě srovnávat příchod automatizace a umělé inteligence s vynálezem žárovky, uvedením parní lokomotivy nebo rozmachem počítačů? Tedy tří předchozích průmyslových revolucí? „Práce, kterou mohou dělat stroje, by měly dělat stroje,“ velí heslo masivní digitalizační vlny, která se k nám valí ze západních zemí. A právě příklady velkých korporací, které dokázaly investicemi do automatizace šetřit desítky procent svých nákladů, inspirují i české výrobní podniky. Odstartovaly závod o přežití, ve kterém „neinovovat“ může snadno znamenat prohrát.

„Průmysl 4.0 ale není primárně o nahrazování lidí roboty. Je ve svém základu o tom, jak usnadňovat lidem jakoukoli práci. Obzvlášť, pokud je rutinní a opakovatelná,“ říká Tomáš Skočil ze společnosti Siemens, která patří mezi globální motory nejnovější průmyslové revoluce. „Prvním impulsem samozřejmě bývá ekonomika a efektivita výroby. Každý chce zrychlit, každý touží omezit skladové zásoby, najít volné prostory a zároveň uvolnit lidské kapacity,“ dodává. Ale z druhého pohledu je zřejmým cílem i vytěžit maximum z potenciálu dnešních technologií – serverů, senzorů, čteček propojených v rámci umělé inteligence – a získat užitečná data, s jejichž pomocí dokážou firmy snadno posouvat další limity.

Evoluce nebo revoluce?
V jaké fázi jsme dnes? Podle Jana Foučka z Hewlett Packard Enterprise už máme k dispozici všechny cihly, z nichž je možné postavit dokonalou továrnu. Žádná z etablovaných firem ale nestaví na zelené louce. Má své výrobní linky, svoje IT, své procesy a své – lidi. „Průmysl 4.0 je ‚buzzword‘, velké zjednodušení. Ve skutečnosti revoluci spíš postupně prožijeme, než abychom se do ní jednoho dne probudili. Sám pro sebe si to skutečně spíš rozpadám na věci, jako je vývoj nebo výroba, v nich se technologie neustále posouvají směrem vpřed – chceme-li k cílové destinaci s názvem Industry 4.0. Ale nenastane velký třesk, jen se s každou dílčí automatizací a digitalizací přiblížíme k výrobě, jež už bude primárně postavena na datech a strojích namísto lidí.“

Impulsů přitom může přijít celá řada. Někdo chce vyvíjet produkt, a využívat přitom možností umělé inteligence. Jiný chce vylepšovat dodavatelský řetěz pomocí digitalizace nebo automatizovat správu zákazníků. Tohle všechno jsou jednotlivé dějové linky, které živí velký příběh nejnovější průmyslové revoluce.

Lidé dělají chyby

Chybovat je lidské, říká jedno okřídlené přísloví. Jenže lidské chyby ve výrobě tvoří až tři čtvrtiny veškerých ztrát. Mohou za podstatnou část zmetkovitosti, stejně jako za překračování i nenaplňování kapacity strojů. Obecně se čeká, že firmy by nahrazením rutinní lidské práce stroji mohly ušetřit až 30 % nákladů. Což je opravdu pěkné číslo.

Vezměme si příklad obyčejného nakládání kamionu. Ze skladu na nákladovou rampu míří jen označené produkty. Ty projdou skrze bránu, která automaticky načte potřebné informace o nakládaném zboží (kusy, balení, váha, sériová čísla), aniž by kdokoli cokoli ručně počítal. Síť (například Aruba) to zaznamená na server (typicky HPE) a vše se uloží do podnikového systému typu SAP. Řidiči pak už jen přijde zpráva, co přesně má naloženo, kolik to váží a kam to má dopravit, ideálně s informací, jak se aktuálně dostane co nejrychleji na místo dodání,“ dává už existující příklad automatizace Tomáš Skočil. „V neautomatizované firmě jsou tyhle operace schopné zaměstnat šest lidí – skladníky, kontrolora, účetní, hlídače, specialistu na logistiku. A navíc je riziko chyby násobně vyšší.“

Takových druhů automatizace přitom už dnes najdeme v každé firmě desítky – RFID čtečky, RTOS (operační systém reálného času), kamerové systémy, chytré technologie, automatizované linky. Výrazně to napomáhá zlevňovat drahé procesy. Cokoli se dá digitalizovat, se také digitalizovat dřív nebo později začne.

Čekejte velké věci, ale nečekejte, že budou hned zítra,“ uzavírá Jan Fouček a s úsměvem dodává: „Ale management firem by už neměl prospat ani den.

Mají se tedy lidé této revoluce bát? To probereme již v druhém díle seriálu o Průmyslu 4.0


Zaujalo vás téma Průmysl 4.0? Budeme rádi, když přidáte příspěvek pod diskusí na Facebooku či LinkedInu Svět HPE nebo budete téma sdílet. Další část přineseme již brzy na portálu Svět HPE.

Nestihli jste nějaký z předchozích článků? Zde naleznete kompletní seznam:

Průmysl 4.0: Co to vlastně je?

Průmysl 4.0: Mají se lidé bát?

Průmysl 4.0: Jak jsou na tom Češi?

Průmysl 4.0: Jak je to v praxi?

Průmysl 4.0: Jaká je role HPE?