Servery chladím v oleji. A pak tím vyhřívám městské koupaliště…

Security guard walking down the server hallway

Občas se během rozhovoru musíte štípnout, jestli se vám to náhodou nezdá. Energický čtyřicátník na vás chrlí jednu bláznivější historku za druhou. „Děláme vždycky všechno jinak než jinde,“ řekne přibližně po půl hodině vášnivého vyprávění a vy si uvědomíte, že právě sám sebe dokonale definoval. Josef Grill, majitel největší české hostingové společnosti WEDOS, je prostě unikát. Úspěšný svéráz, který vás v teniskách a s modrým batohem na zádech provází po Hluboké nad Vltavou. Akorát vás namísto legendárního státního zámku dovede mezi obrovské dieselové generátory, elektrické rozvaděče, klimatizační roury, stovky optických kabelů a servery, které jsou ponořené v obrovských olejových vanách.

Právě tady, v sotva pětitisícové Hluboké, přímo u řeky Vltavy a pod hradbami slavného zámku, vzniká jedno z nejbezpečnějších datových center široko daleko. Datové centrum akciové společnosti WEDOS Internet, které jako první ve střední Evropě začalo s certifikačním procesem přísné normy TIER IV (o normě více na konci článku). „To jsme si něco vymysleli,“ říká s  potutelným úsměvem. „Stojí nás to desítky miliónů korun a pořád musíme něco řešit. Vrtáme, betonujeme, kopeme, montujeme, jsme pořád od prachu a navíc, i kvůli opravdu náročné certifikaci, vyřizujeme desítky různých povolení. Ale je to obrovské dobrodružství.“

Dobrodružství je prostě zakódováno hluboko v DNA muže z Hluboké. Před lety nad tabulkou nákladů za energii dostal nápad. Spolu s týmem propočítával varianty a pak se odhodlal. Ponořil servery do oleje a čekal, co se stane. Ono to fungovalo. Servery bylo možné uchladit i bez ventilátorů, takže s nižším odběrem elektrické energie, a přitom neztratily nic ze svého výkonu. Dnes jsou ve speciálních kádích ponořené celé racky. Když se řešilo, jak využít nadbytečné teplo, napadlo Josefa Grilla, že by tím mohl vyhřívat vodu v městském koupališti, které je po celý rok zastíněné a voda tu tak byla studenější, než by mohla být. Hle, už je to zrealizované. A takto to je s každou historkou.

Vidíte na něm, že postavit datové centrum certifikované TIER IV je pro něj vlastně spíš životní výzva než obyčejný byznys plán. „Rozhodnutím dosáhnout certifikace TIER IV jsme si vše pořádně zkomplikovali. TIER IV není kde pořádně opsat, nelze se jednoduše inspirovat, protože není v žádné okolní zemi. Ani v sousedním Rakousku, ale ani v Německu, Švýcarsku nebo Polsku. Musíme sami vymyslet a poskládat technologie, chlazení, rozvody elektřiny; vyřešit všemožné stavební úpravy; mnohdy musíme složitě vybírat dodavatele, kteří jsou ochotni zrealizovat něco jinak a tak dále. Do toho jsme samozřejmě v plném provozu a musíme neustále vylepšovat i stávající datacentrum. Nicméně, teď už se pomalu ale jistě blížíme k otevření datacentra nového“, říká Josef Grill a přiznává, že jedním z hlavních důvodů, proč to celé dělá, je on sám.

Chci klid a mít dobré spaní. Když přejdeme do TIER IV, budu s jistotou vědět, že když cokoli spadne, je to zálohované, a i ta záloha má ještě další zálohu. Všechno je tu dokonale redundantní a nahraditelné. Optické kabely vedou dvěma směry. Dráty a kabely se nikdy a nikde nepotkají. Každý okruh má vlastní a pokaždé jiný systém chlazení, napájení a vůbec všeho. Samotná certifikace stojí stovky tisíc dolarů. Ale ten pocit, že už nebudu muset mít u sebe 24 hodin denně telefon a vyhlížet, kdy mi kdo zavolá, mi za to prostě stojí. Už se chci vyspat,“ dodává a hned přidává historku z uplynulého týdne: „V Hluboké teď něco stavěli a najednou nám volali: nezlobte se, ale my jsme tady překopli optiku. A my si už dnes můžeme říct: pff, jenom optika. Dostali jsme se do fáze, že už nás to nechává úplně v klidu. Pro většinu datacenter by to byla konečná, pro nás to je vlastně drobná komplikace. Zákazník to vůbec nepozná, všechny služby jedou naplno.“

V novém datacentru se už nebudou používat žádné hořlavé věci. Jsou tu například nehořlavé kabely, které si firma nechala vyrobit na zakázku. Stejně jako speciální generátory nebo třeba nerezové vany s dvojitým opláštěním kvůli redundantnímu chlazení. „Kdybych pořád něco nevymýšlel, může mít firma sedm lidí a pořád bude fungovat. Ale to nechci. Naopak nechápu ostatní firmy, které jednou něco vybudují a čekají, že od té doby už všechno bude fungovat. U nás se mění a vylepšuje neustále všechno. Řešíme vlastně každý milimetr prostoru, měníme ventilaci, vylepšujeme vlastnosti prvního i posledního. Asi to ale neděláme blbě, když jsme se během devíti let stali největším poskytovatelem webových služeb u nás,“ uzavírá Josef Grill s úsměvem na tváři a vy dobře víte, že už teď se mu v hlavě rodí desítky dalších inovací.

 

 

Co to je TIER?

Jde o klasifikační čtyřstupňový systém, který poprvé specifikovalo v roce 1993 americké konsorcium společností Uptime Institute. Tato certifikační autorita se dlouhodobě zabývá optimalizací a standardizací datových center, včetně jejich provozní dostupnosti a zabezpečení. Certifikace TIER, která garantuje určitý standard úrovně služeb datových center, se stala celosvětovým standardem.

TIER I.: Datové Centrum (DC) s jediným napájecím a chladícím distribučním procesem, bez redundantních prvků. Poskytuje dostupnost 99,6 % (tj. maximální roční výpadek je 28,8 hodiny).

TIER II.: DC s jediným napájecím a chladícím distribučním procesem, ale s podporou redundantních prvků. Poskytuje 99,7% dostupnost (tj. výpadek nesmí překročit 22 hodin za rok).

TIER III.: DC se záložním bezpečnostním systémem, resp. disponujícím více aktivními napájecími a chladícími prvky, včetně redundantních komponent. Dostupnost dosahuje minimálně 99,98 % (1,6 hodiny povoleného výpadku ročně).

TIER IV.: Maximálně zabezpečené DC (z pohledu certifikační úrovně Uptime Institute), které obsahuje více aktivních napájecích a chladících prvků, včetně redundantních komponent a systémem prevence výpadků. Mimo jiné je specifikován i požadavek na fyzickou odolnost budovy DC proti zničení (což pro zajímavost znamená, že nesmí být v industriální zástavbě, kde hrozí výbuch anebo v leteckém koridoru). Dostupnost je 99,99 % při pouhých 15 minutách povoleného výpadku ročně.